Živorodka živorodá - Poecilia vivipara

Živorodka živorodá (Poecilia vivipara Bloch a Schneider, 1801) byla první živorodou rybou známou vědě (Syst. Ichthyol., 1801, str. 452, tab. 2), a přesto dodnes patří mezi velmi zřídka chovaný druh. První importem do Evropy, byli 3 jedinci, které v r. 1870 pod názvem Poecilia unimaculata přivezl z Rio de Janiero Captain Perry a věnoval je zoologické zahradě v Hamburgu. Pro zájemce-chovatele dovezl ze Santosu (Brazílie) první jedince až v r. 1904 Christian Bruning z Hamburgu. I když v průběhu dalších let byl tento druh opakovaně dovážen, z nádrží akvaristů postupně vymizel.

V posledním období byli znovu do Rakouska dovezeny dva odlišné kmeny a to: dr. Bodartem z Rio de Janeiro a spolupracovníkem Schlossera ze Santa Lucia (ostrov v Malých Antilách v Karibském moři). Areál rozšíření této zajímavé živorodky je velký, od Puerto Rico až po severní část Argentiny a v Malých Antilách. Vyskytuje se nejčastěji v lagunách s brakickou vodou, ale také ve vodě sladké. Od prvního, dnes platného vědeckého pojmenování, které se různě měnilo, najdeme ve starší 1iteratuře tyto synonyma: Poecilia schnederi, P. surinamensis, P. unimaculata, P. unipuctata, Mollienisia surinamensis, Poecilia unimacula, P. amazona, Neopoecilia holacanthus, Poecilia holacanthus.

V přírodě dorůstají samičky až 80 mm, samci okolo 6O mm. V akvarijních chovech jsou rybky menší, samičky 6O mm, samci 35 - 40 mm. Zbarvení je olivově zelené, na hrudi a břichu stříbřité. Hřbetní ploutev má u kořene vejcovitou tmavou skvrnu, plocha ploutve je žlutá, venkovní hrana podle nálady rybek tmavě ohraničená. Ocasní ploutev je jemně "zadýmená" s řadou malých tmavých teček. Na bocích je typická kruhovitá, tmavá, zlatě ohraničená skvrna. Podle nálady vystupuje u obou pohlaví v zadní polovině těla 4 - 8 tmavošedých kolmých proužků.

Jacobs uvádí, že "...hřbetní ploutev vyspělých samců je velmi vysoká a široká... " a dále, že "...u střídmě až nedostatečně krmených rybek zůstává tmavá (juvenilní) skvrna na bocích i v dospělosti...". Nemůžu potvrdit ani jedno, ani druhé. Naopak, u mnou chovaných jedinců kmene ze Santa Lucia se objevili samci, kteří měli na jednom boku dvě černé skvrny za sebou. Intenzivnější nebo slabší zbarvení uvedené skvrny, objevení se příčných proužků a intenzita žluté barvy hřbetní ploutve jsou jenom výrazem momentálního psychického stavu rybek.

Je zajímavé, že v přírodě je tento druh adaptabilní na různé životní podmínky, zatímco v akváriích nepatří mezi úplně bezproblémové. Pokusy o chov ve vodě celkové tvrdosti 4 - 6 °N, při pH pod 6,8 měli fatální následky. Zdá se, že voda 12 - 14 °N celkové tvrdosti s mírně alkalickým pH 7,0 - 7,2 je vyhovující. Jacobsem udávanou spodní hranici optimální teploty 20 °C považuji za velmi nízkou. Podle mých zkušeností, plného temperamentu dosahují rybky při 24 - 26 °C. Živorodka živorodá P. vivipara je velmi živý a pohyblivý druh, u kterého se samci neustále pokoušejí o páření.

Vyžadují prostorné nádrže s délkou alespoň 1 m a obsahem minimálně 100 litrů. S tvrzením Jacobse "...druh je to mírumilovný a nenáročný, malé nádrže úplně postačují..." se nedá souhlasit. V těchto podmínkách, konstatuji souhlasně s Raddem (2), "....byla od prvních roků tohoto století importovaná do Evropy, ale pokusy o odchov nebyly nikdy úspěšné...". Ideální je, pokud rybkám můžeme vytvořit slabé proudění vody. Pravidelná výměna 1/3 obsahu nádrže alespoň jednou za 14 dní je velmi žádoucí. Osvědčilo se přidat do 100 litrů vody 3 rovné polévkové lžíce syntetické mořské soli. Ne více, rybky se dokážou přizpůsobit téměř mořské vodě, ale opačný postup znamená jistý úhyn.

Rybky jsou žravé, ochotné spotřebovat jakoukoliv potravu, ale "střídání" nitěnky - TetraMin je naprosto nedostačující. Jednostranné krmení a stará nevhodná voda se projevuje nechutenstvím, namáhavým plaváním s částečně stáhnutými ploutvemi (jako u P. velifera) a mdlým zbarvením. Druhým extrémem je překrmování, ale to je problémem nejen u ryb. Vývoj zárodků trvá 28 - 30 dní. V zimních měsících (listopad - únor) jsem zjistil interval až 36 dnů.

V jednom vrhu bývá 30 - 6O mláďat, velkých 7 - 8 mm. Odchov a růst je stejný jako u jiných běžných druhů živorodek. Živorodka živorodá (P. vivipara) je vzácným obohacením sortimentu druhů, chovaných specialisty na divoké formy. Doufejme, že ji nepostihne v krátké době osud živorodky lesklé (Girardinus metallicus), která sice měla všechny klady akvarijní ryby, jenomže nebyla červená ani černá, a proto jako "fádní" vymizela z nádrží.

Norbert Dokoupil
Akvárium Terárium 2/1981

zpět

info@akvarijni.cz