Chtěl bych se trochu poohlédnout po minulosti, zamyslet nad budoucností akvaristiky a snad se i trochu zasnít. Čeleď akvaristů se, jak známo, dělí na několik rodů, druhů atd. Základním rodem jsou ESTÉTI. Vyznačují se snahou o to, aby v jejich nádržích proplouvaly sem a tam ryby pestrých barev a bizarních tvarů mezi rostlinami a dekoracemi podobných vlastností. Velikost, osazení a technické vybavení se řídí vkusem a kapsou příslušníka rodu estétů.
Druhým rodem jsou OBJEVITELÉ, možno také říci HOROLEZCI. Jejich vrcholem je "udělání" (rozmnožení) nového druhu ryb. Po jeho dosažení je stávající druh ryb přestává zajímat a oni už mají připraven ke zdolání další vrchol.
Třetím - početným rodem akvaristů jsou FARMÁŘI. Nádrže u nich mají dno bez štěrku a jsou plné mladých rybek, druhů, které zrovna "frčí", ve vedlejších nádržích pak produkční chovné páry produkují a produkují další generace zboží.
Čtvrtým rodem akvaristů jsou UČENCI. Hlavním cílem učenců je správné zařazení toho kterého druhu, či poddruhu ryb. Pro dosažení svého cíle nelitují vlastního zdraví, svých protivníků, ani papíru v odborných publikacích.
Pátým méně početným (protože náročným na kapsu) rodem jsou INŽENÝŘI. Ti mají přesně stanoveny spektrální charakteristiky osvětlení, vždy vědí, které prvky mají do vody přidávat a které zase mají z vody eliminovat. Znají, kolik bakterií má být v jednotce objemu a jaký prášek přidat, když jich tam je více nebo méně. Jejich technické vybavení je přímo fantastické a většinou zahraniční. Mají ale smůlu vtom, že při sledování desítek faktorů poněkud pominou jeden, a to živé organismy. A tak jim vzácné rostliny spíš chřadnou a drahé ryby moc neprospívají.
Uvedené dělení je částečně odpozorováno z literatury, dílem z návštěv u přátel akvaristů. Díky obojímu jsem se mnohé naučil. Lze říci, že čistokrevní zástupci vzpomenutých rodů dnes už snad ani neexistují. Ani já sám si nejsem jist, kam se zařadit.
Málem bych však, neprávem, zapomněl na jeden vzácný rod, kterého vždy bylo mezi akvaristy jako šafránu a dnes už je, tak jako mnoho jiných rodů v přírodě, skoro na vymření. Jsou to KOUZELNÍCI. Nejsou na první pohled ničím nápadní. Technické vybavení jejich nádrží je zpravidla standardní. Nemají vždy nejčerstvější novinky. Naopak, nezřídka lze v jejich nádržích objevit tržně neatraktivní akvaristické "zkameněliny" jako je třeba Heterandria formosa a podobně. Mají však na akvaristiku "ruku", kterou ve svých akváriích dovedou vyčarovat kouzlo vodních říší, kde rostliny bují a ryby a vodní živočichové se mají čile k světu, radost pohledět. V nádržích KOUZELNÍKŮ neplavou ryby stále jen z jednoho konce na druhý, nýbrž mají i svá teritoria a vzájemně se dobře doplňují s dalšími druhy ryb i ostatními živočichy. Tito akvaristé dokážou za minimalizované technické podpory a téměř bez použití chemických prostředků vytvořit, sice umělou (přece však pozorovatelnou), biologickou, nebo snad i ekologickou rovnováhu. Ta se sice nedá udržet bez zásahů zvenčí a bez dodatečných dodávek energie do systému, je jich však co nejméně. V jejich nádržích tak existuje jakýsi umělý ekosystém, ve kterém živočichové dokážou nejen spolužít, ale i rozmnožovat se a přitom se nepřemnoží, neboť přežijí jen nejlépe vybavení jedinci. Je to do jisté míry sen. Z vlastní praxe ale vím, že pár skalárů, vychovaných z běžně dostupné populace, dokáže v dostatečně velké nádrži poměrně dlouhou dobu uhájit svůj potěr. Na vlastní oči jsem viděl, jak mladý samec, akvaristicky dnes zcela "nezajímavého" druhu Macropodus opercularis, dokázal uhájit jikry a posléze potěr po dobu čtyř týdnů před dalšími třemi rájovci a hejnkem jedenácti hbitých a žravých parmiček čtyřpruhých.
A tak mě napadá, že pro tvorbu a pozorování zákonitostí umělých ekosystémů je akvaristika tou nejlepší základnou neboť se dá provozovat v amatérských podmínkách široké veřejnosti. Protože jsou zde nutností větší nádrže, nejméně 300 až 500 litrů, otevírá se pole působnosti pro znovuoprášení, nedávno ukvapeně zavržené, myšlenky spolků, kroužků apod., neboť mají výhodu sdružení sil i prostředků.
Akvaristika, tím že pomáhá pochopit zákonitosti života přímo v jeho kolébce ve vodním prostředí, by mohla pro budoucnost naší planety sehrát i významnější roli, než některá hnutí na ochranu přírody, se svými, občas nesmyslnými, zákazy. A samozřejmě nejen akvaristika, ale všechny záliby, které člověka pozitivně orientují k poznání přírody a tím i k lásce k ní. Záliby, kde z nich plynoucí poznání postupně nahlodává náš vrozený egoismus a dogmatický antropocentrismus. Akvaristika má však jednu výhodu. V akváriu lze v mnoha případech realizovat jakýsi umělý miniekosystém už v objemu kolem jednoho metru krychlového. A tak přemítám o tom, že na světě jsou statisíce, možná i milióny "koníčkářů", akvaristů, teraristů, milovníků zvířat, květin a jiných nadšenců, kteří neslouží jen k podporování pet-byznysu, ale svou činností přispívají i k tomu, aby naše planeta neskončila v apokalypse otrávené a zničené země, ale aby se stala ve vesmíru místem, které bude prodchnuto úctou a láskou k životu, takovou, o jaké snil a pro kterou pracoval třeba Albert Schweitzer. Proto držím palce, aby se zachovala a rozmnožovala čeleď KOUZELNÍKŮ. A nejen v akvaristice a teraristice.
Otmar Vobejda
AKVÁRIUM TERÁRIUM 8/1993
Občas tak přemýšlím, co je příčinou zájmu o akvaristiku, co je to, co ji dělá tak přitažlivou? Je to jistě specifický koníček mezi ostatními chovatelskými hobby. Vezměte si takového psa, pokud zajdeme do krajnosti, pes přináší člověku podobnou zkušenost jako kontakt se skutečným člověkem. Můžeme se do psa vcítit, chápeme jeho potřeby, nálady... Filosof Nicolai Hartmann napsal, že člověk jako individuum poznává, hodnotí a chápe sebe sama až díky poznání ostatních lidských bytostí. Je snad možno u některých projevů, které máme s ostatními savci společné, také říci, že to platí částečně i ve vztahu ke zvířatům. Člověk je tedy s ostatními lidmi a snad i dalšími vyššími živočichy vázán tímto poutem, ač sám zároveň zůstává i nedotknutelnou individualitou.
Co si ale počít s tropickými rybkami a rostlinami, tak vzdálenými člověku ve stromu evoluce. Tam něco podobného jako v případě onoho modelového psa není možné, pokud ano, tak jako sekundární produkt poznání sebe sama na tvorech vyšších stupňů vývoje (tedy převážně člověka). U akvaristického koníčka je podle mého názoru zásadní hledisko estetiky. Akvárium je podle mého názoru svým způsobem analogické dojmu z uměleckého díla. Německý filosof Immanuel Kant když rozlišoval mezi uměleckým dílem a kýčem, jako kriterium uměleckého díla uvedl zapojení smyslovosti a rozumu současně. Kýč může dojímat (viz. telenovely), ale protože působí pouze na plochou sensualitu, nezanechává v příjemci žádnou trvalou stopu. Zato umělecké dílo, které uvádí rozum a smysly v soulad umožňuje "spatřit nekonečné v konečném" a zanechává trvalý zážitek. Akvaristika totiž vyžaduje spoustu znalostí o fungování tak komplexního systému, jakým tropický biotop je. A růst poznání zároveň umocňuje zážitek při kontaktu se smyslovým. V komplexnosti pak poučený pozorovatel spatřuje "unitas multiplex", tedy jednotu v mnohosti.
To je podle mne tím, co láká na akvaristice, ten vysoce estetický zážitek. Běžná akvaristova péče o akvárium pak jen umocňuje poznání a tím pádem i zážitek. Ale je také třeba se umět na akvárium dívat. Ono totiž akvárium je přitažlivé i pro člověka bez zájmu o přírodu. A i když samozřejmě příroda sama o sobě nemůže být kýčovitá, jsem přesvědčen, že zážitek plynoucí z poznání je mnohonásobně větší. Akvaristika tak nabízí jak samu smyslovost pro všechny dostupnou, tak i umělecký zážitek pro řekněme "zasvěcené akvaristy", kteří se chtějí takto esteticky dívat. Samozřejmě existuje jistě mnoho nejrůznějších důvodů, proč se zabýváme akvaristikou, kde by se jistě našly i vyloženě materialistické důvody. Možná je to od všeho trochu, koneckonců živá příroda není obraz v galerii, chtěl jsem ale poukázat na to, že akvaristika nabízí i jiné, netriviální příležitosti pro toho kdo má, jak říká jedna kniha, "otevřené oči a zvednuté obočí".
svad 11.12.2002
zpět