Čtverzubec - Tetraodon leiurus

Patří do čeledi čtverzubcovitých, kam řadíme mnoho ryb mořských i sladkovodních. Tato čeleď je druhově velice bohatá a její zástupci obývají tropická moře. V moři žije většina z asi 60 druhů čeledi, několik druhů obývá vody brakické. Pouze málo druhů je sladkovodních a v tomto prostředí trvale žije a rozmnožuje se.

Pro zástupce této čeledi je typická schopnost napumpovat do střeva v případě ohrožení vodu nebo i vzduch. Tím zvětší objem svého těla a zároveň se vztyčí ukryté kožní ostny. Ke zvětšení objemu těla mu napomáhá hlavně žaludek. Má speciální anatomickou stavbu - obsahuje roztažitelný výběžek, který se táhne daleko pod kůži břicha, která je volná. Některé druhy čtverzubců mají kůži lysou, jiné mají jen velice drobné ostny.

Živí se převážně plži, škeblemi nebo i ukusování korálů. Pro rozlamování schránek těchto živočichů jim slouží zvláštní anatomická stavba tlamky a čelistí. Došlo u nich totiž ke splynutí holých zubů, které vytvářejí souvislý zubní lem, který může připomínat zobák. U některých druhů jsou čelisti rozděleny příčnou rýhou, takže to vypadá jako by jim z tlamky vykukovaly čtyři zuby - odtud pochází jejich název. Mají zavalitý tvar těla a malé ploutve. Pohybují se hlavně za pomoci ploutví prsních a ploutví řitní a hřbetní. Ploutev řitní i hřbetní jsou posunuty směrem ke konci těla. Nemají břišní ploutve. V případě úleku používají ocasní ploutve, jinak je tato ploutev používána jen jako kormidlo.

Maso těchto ryb je většinou jedovaté, jed charakteristický pro tuto čeleď se nazývá tetraodontoxin. V Japonsku jsou tyto ryby pod názvem fugu vyhledávány gurmány. Jedovaté jsou i jikry a vnitřnosti. Druh Tetraodon leiurus dosahuje velikosti 10 - 12 cm. Samičky jsou větší než samečci. Rybky žijí většinou při dnu. Mají charakteristicky pomalé plavání. Jsou na nich nápadné červené vystouplé oči, které se mohou pohybovat nezávisle na sobě. Jejich základní barvou je šedozelená s tmavými skvrnami po celém těle. Výjimkou je břicho, které má bělavou barvu.

Je nenáročný na tvrdost vody, ani její další chemické vlastnosti. Nároční jsou jenom na složení potravy. Ta musí být vždy živá. V přírodě se tato ryba živí vodními plži. To je pravidlem i v akváriu. Pokud jí vhodíme plže do vody, nejprve ho chvíli obeplouvá. Přitom vlastně pouze zjišťuje nejlepší polohu pro útok na masitou nohu plže. Plže doslova za pomoci svého žaludku z ulity vysají. Pokud je plžů nedostatek, rozdrtí svými silnými zuby i ulitu a tím beze zbytku spotřebují všechny měkké části. Pokud dojde pouze k vysátí ulity, zůstanou v ní měkké zbytky, které kazí vodu. Síla stisku čelistí této ryby je značná, proto je třeba dávat při manipulaci s ní pozor.

Tyto ryby však nejsou takovými potravními specialisty, jak by se mohlo na první pohled zdát. Plže v podstatě ani nepotřebují, pokud je nahradíme jinou živou potravou, která se pomalu pohybuje. Jejich hlavní potravou v akváriu jsou patentky, blešivci, žížaly, mouční červi. Méně pak např. nitěnky nebo roupice. Mladé ryby do velikosti cca 2 cm loví buchanky a perloočky. Dospělci nejsou agresivní mezi sebou, ale není vhodné je chovat spolu s ostatními rybami. Dokážou totiž i velkou rybku, která se dostane do jejich blízkosti napadnout a vážně zranit nebo i usmrtit. Velice dravé však zůstávají, i pokud mají dostatek vhodné potravy.

Signálem ke tření je změna chování samečka. Ten obsadí vhodné území ke tření, což je obvykle novodurová trubka, květináč nebo jenom plochý kámen. Samičku v této době dobře rozeznáme, protože značně zvětšuje svůj objem, díky zrajícím jikrám. Navíc, aby upoutala samečkovu pozornost, nasává do sebe vodu a tím se zvětšuje ještě víc. Jak pumpuje vodu dovnitř a zase ven, rozechvívá se jí bříško, takže to vypadá, jakoby prováděla břišní tance. Sameček však brání svoje teritorium, a pokud se samička přiblíží, může ji i pokousat. Poznáme to podle malých kruhovitých stop po jeho zubech na těle samičky. Někdy se samička snaží přiblížit se k samečkovi i několik dnů, ale ani pak nemusí ke tření dojít.

Za předpokladu, že sameček samičku přece jen na třecí místo pustí, začíná druhá etapa tření. V ní se rybky otáčejí v kruzích nad třecím místem. Intenzita jejich pohybu vzrůstá a stejně tak se mění i zbarvení rybek. Jejich relativně světlá základní barva tmavne a původní tmavé skvrny zesvětlávají. Rybky se dále tisknou bříšky k podkladu a při otáčení se o něj otírají a tím zřejmě dochází k čištění třecího místa. Bohužel i v této fázi se může stát, že si sameček vše rozmyslí a samičku zlostně vyžene. Pokud k tomu nedojde, celý akt pokračuje lepením jiker na podklad, které sameček ihned oplodní. Jiker je obvykle několik stovek. Po vykladení samec samičku vyžene a přebírá veškerou péči.

Teplotu ve vytírací nádrži udržujeme na 26 °C. K vykulení rybek dojde po šesti dnech. Poté se zdržují několik dnů na dně, kde tráví obsah svého žloutkového váčku. Jako svoji první potravu přijímají nauplia žábronožek solných a buchanek. Protože jsou poměrně velcí, nepotřebují nejjemnější prachové krmivo. Už od začátku mají rybky pro čeleď charakteristický zavalitý tvar těla. Nelze proto dobře určit stupeň nasycení malých rybek podle naplnění bříška. Po dvou měsících života dávají přednost potravě, která se vyskytuje u dna. V této době musíme zvážit hustotu rybek v dané nádrži.

Pokud je totiž jejich hustota vysoká, začnou si navzájem okusovat ocasní ploutve. Někdy to může končit i smrtí. Je to však pouze jev dočasný, který se u dospělých ryb nevyskytuje. Pro mladé rybky proto volíme prostorné nádrže s mnoha vodními rostlinami, které tvoří přirozené úkryty. Pro mladé rybky o velikosti 2 - 5 cm je také typická červená skvrna umístěná před ocasní ploutví. Má velikost oka. Jedná se zřejmě o ochranný systém, při kterém by případný útočník zaútočil na ocasní část těla a rybky by mohla útok i přežít. Tato skvrna však postupem času mizí.

Ivan Krouský
Akvárium Terárium 3/1988 (upraveno)

zpět

info@akvarijni.cz