Pseudotropheus sp. acei

V množství afrických endemických tlamovců z jezera Malawi, které dnes nabízí náš trh, je ještě dost druhů, o kterých mají řadoví akvaristé jen minimální informace (většinou zaručené ústní návody nebo těžko dostupné poznatky ze zahraniční literatury). Do této kategorie patří nejenom novinky dovezené v nedávné době, ale i rybky, které se u nás chovají řadu let a které se v konkurenci jiných druhů výrazněji neprosadily. Hlad po informacích o chovu těchto tlamovců není bohužel příliš velký neboť tlamovci z jezera Malawi obecně (až na výjimky) mají velmi podobné nároky na zařízení nádrží a kvalitu vody a tak informace o jednotlivém druhu, resp. o chovu a reprodukci jednotlivého druhu nejsou tak důležité a zásadní jako podobné informace o určitém druhu sumce či halančíka.

V tomto směru je tedy v naší cichlidářské literatuře ještě mezera, která se jen pozvolna zaplňuje. Malawijský druh Pseudotropheus sp. acei patří mezi tlamovce chované v našich nádržích už delší čas, ale vzhledem k jeho malému rozšíření u nás je může leckdo považovat za novinku. První jedince tohoto druhu jsem získal už na podzim 1984, čas od času byli vidět v prodeji na burzách nebo v akvaristických prodejnách. Většina chovatelů, kteří tento druh stabilně množili, orientovala jeho prodej především do zahraničí.

Druh Pseudotropheus sp. acei se vyskytuje u písečného a skalnatopísečného pobřeží na severozápadním břehu Malawi. Jeho výskyt je na jihu ohraničen mysem Bandawe Point, na severu ústím North Rukuru River. Populace ryb mezi Bandawe Point a Nkhata Bay má modrou barvu těla a zlatožlutou ocasní a částečně i hřbetní ploutev (a to jak samci, tak i samice). Tato forma je vyvážena a patří k ní i populace rybek chovaných v našich nádržích, které jsou pravděpodobně z lokalit v okolí Nkhata Bay, protože směrem k jihu zástupci této populace nemají už tak intenzívně žluté ploutve (alespoň soudě podle fotografií rybek z Chinteche a Bandawe Point).

Populace mezi Ruarwe a South Rukuru River je barevně velmi podobná druhu Gephyrochromis moorei, tedy s modrožlutým až hnědožlutým tělem a žlutým lemem hřbetní ploutve. Třetí populace byla pozorována mezi lokalitami Ngara a Karonga. Tato forma se podobá nám známé "klasické" formě P. sp. acei chované u nás, má ale bílé ploutve. Rybky se často zdržují v blízkosti do jezera naplavených stromů.

Forma dovážená do našich nádrží vykazuje slabý sexuální dimorfismus. Spolehlivě lze samce určit podle velikosti (15 cm, samice jen 11 cm), podle prodloužené hřbetní a řitní ploutve a podle jikerných skvrn, které samice postrádá. Samice je plnější v břišních partiích. Rybky mají poměrně dlouhé, relativně vysoké z boků stlačené tělo se silně klenutým hřbetem. Základní barva těla je pastelově světle modrá až modrofialová, ve špatných podmínkách šedohnědá.

Nepárové ploutve, především měkké části hřbetní a řitní ploutve a ocasní ploutev jsou žluté nebo zlatožluté. Nádech stejné barvy mají i poloprůhledné prsní ploutve. Tmavé břišní ploutve mají bílou přední hranu. Skřele, čelo a pysky jsou kovově modré. V porovnání s jinými zástupci rodu Pseudotropheus jsou tlamovci P. sp. acei velmi mírní. Případy napadení příslušníka vlastního druhu nebo jiných ryb jsou ojedinělé, a to i ze strany nejsilnější dominantní ryby. Wiechecki (1989) uvádí, že je u tohoto druhu slabě vyvinuta vnitrodruhová a mezidruhová agrese. Oproti tlamovcům obývajícím skalnaté a kamenité litorály jsou rybky z písečných zón většinou skutečně o poznání méně agresivní a teritoriální.

Kromě slabé teritoriality však podle mého názoru přispívá k mírnosti rybek P. sp. acei i poměrně vyvinuté sociální chování omezující agresivitu. Dostane-li se slabší jedinec do kontaktu se silnějším, zaujme šikmou polohu hlavou vzhůru a nastavuje sokovi spodní část žáber a břicho. Někdy je toto počínání provázeno záškuby hlavy nebo celého těla. Signalizací podřízenosti ryba automaticky eliminuje možnou agresivitu silnější ryby. Toto počínání je u většiny ve skupinách žijících agresivních druhů cichlid, z malawijských cichlid vzpomenu za jiné např. většina zástupců rodu Melanochromis.

U těchto agresivních a teritoriálních druhů plní toto chování funkci pojistky, resp. brzdy nadměrné vnitrodruhové agrese. Je-li však toto chování vyvinuto u rybek údajně primárně neagresivních a neteritoriálních, je to přinejmenším překvapivé. Vnucuje se otázka, není-li druh P. sp. acei neagresivní až druhotně, tedy zda vytvoření sociálního chování eliminujícího vnitrodruhovou agresi nesledovalo účel zamezit konfliktním situacím, které v prostředí písčitého litorálu (kde nejsou takové možnosti úkrytu jako v litorálu skalnatokamenitém) mohou nabýt nebezpečného charakteru vzhledem k omezeným únikovým možnostem slabšího jedince.

Dospělé ryby se v přírodě živí především larvami hmyzu, v nádržích přijímají veškerou živou, suchou i umělou potravu, určitou rezervovanost projevují k čistě rostlinné stravě jako je např. špenát. Pokud to možnosti dovolují, je vhodné podávat larvy hmyzu, především červené pakomáří larvy nebo koretry. Vyžadují větší nádrže ideálně nad 200 litrů s členitým interiérem a písečným dnem. Jedná se o rychlé, aktivní plavce, při malém zarybnění nádrže poměrně plaché. Nádrž lze osadit tvrdšími rostlinami, rybky si jich nevšímají. Poněkud náročnější jsou na výměnu vody. Ve starší vodě ztrácejí pestré barvy, nejsou tak živé a jsou útočnější.

Výtěr probíhá v přírodě mezi skalami a kameny v písečných jamkách, v nádrži se třou i nad plochým kamenem. V tomto období se u vzrušených samců sporadicky objevuje úzké příčné pruhování po bocích těla. Rybky jsou velmi plodné, mladých bývá 60-100, Wiechecki udává počet až 150. Při takových počtech, přestože jsou jikry poměrně malé, dochází (podle Wiecheckeho) v tlamce samice k mechanickému poškození a deformaci potěru. Při použití umělých tlamek k žádným deformacím potěru nedochází, nebezpečnost masového používání této metody je však dostatečně známa. V mém chovu dospělých samic při počtech kolem 70 mladých nedocházelo k většímu počtu poškození, než je běžné procento.

Pouze u jedné mladé asi 8 cm samice bylo procento poškozeného potěru podstatně větší. Jednalo se však o plachého a lekavého jedince, a proto mohly být příčiny defektů jiné než malý prostor hrdelního vaku v tlamce samice. Jikry a potěr samice nosí při 30 °C 14 dní, při 27 °C 18 - 19 dní. Mladé rybky přijímají hned po vypuštění z tlamky veškeré živé i umělé drobné krmivo, rychle rostou a velmi brzy jsou stejně barevné jako dospělí tlamovci.

Martin Rose
Akvárium Terárium 1/1993

zpět

info@akvarijni.cz