Parmička purpurová - Puntius nigrofasciatus

Řekne-li se ryba, představí si většina lidí pěkného vánočního kapříka, neboť to je ryba, se kterou se každý již jako dítě nejdříve setkal. Proto kapr zpodobňuje klasickou představu o rybím těle. V akvaristice v překrásné kombinaci barev dospělých jedinců danou představu ztvárňuje parmička purpurová (Puntius nigrofasciatus) z čeledi kaprovitých (Cyprinidae). Tělo je vysoké oválné s dobře vyvinutými ploutvemi, typicky kaprovité.

Rybky se vyskytují ve stojatých i mírně tekoucích vodách jižní části Srí Lanky, odkud byly poprvé dovezeny do Evropy těsně před 2. světovou válkou a prakticky natrvalo si získaly své přívržence. Je až k nevíře, že o tak nádherné a přitom zcela nenáročné rybce bylo dosud tak málo napsáno na stránkách odborných časopisů. Nebo je to právě důkazem její nenáročnosti a bezproblémového chovu? Rozhodně však právem náleží k těm akvarijním klenotům, jež se nemusí obávat, že z nádrží vymizí jako mnoho tzv. novinek.

Přiznám se, že právě tyto rybky mne k akvaristice přivedly a i po letech mají stále své místo v mých nádržích. Paradoxní ovšem je, že v prodejnách akvarijních rybek pokud se objeví, nepatří mezi ty žádané druhy, jako jsou "sumatránky", mečovky, neonky a mnoho dalších. V mládí totiž nevynikají žádným zvláštním vybarvením, pouze na nažloutle šedém podkladu jsou na těle tři příčné tmavé pásy. Teprve přibližně po roce sameček začne celý tmavnout, přičemž hlava se zbarvuje červeně.

Ovšem ještě před dosažením pohlavní zralosti poznáme poměrně snadno samečka od samičky podle vybarvení ploutví. Sameček má hřbetní a řitní ploutev celou černou, zatímco samička jen z poloviny, přičemž okraje jsou průsvitné. Plně vyspělý sameček je skutečně mistrovská kombinace barev. Na jeho sametově černém těle pokrytém velkými šupinami, které ve hřbetní části mají neónově zelený okraj, vyniká karmínově červená hlava. Všechny ploutve jsou celé uhlově černé, mimo ploutev ocasní, jejíž zbarvení není tak intenzivní.

Protože rybky dorůstají velikosti dobrých 5 cm délky a tělo mají poměrně statné, chováme je v nádržích alespoň střední velikosti s tmavým dnem. Pro chov vyhovuje prakticky každá voda, pokud není extrémně tvrdá nebo kyselá. Osázení nádrže rostlinami může být libovolné, neboť neokusují a neničí ani jemné a choulostivé druhy, ale tmavé dno a slabší osvětlení je podmínkou sytého vybarvení. Jedná se o rybky zdržující se převážně těsně u dna, jež nejsou choulostivé na pokles teploty a krátkodobě snášejí bez újmy i pokles pod 20 °C.

Ovšem vzhledem k náchylnosti k zaplísnění ploutví při déle trvající nízké teplotě, doporučuji udržovat teplotu vody v rozmezí 22 až 23 °C. Parmička purpurová je rybkou zcela nevybíravou a velmi dlouho přijímá sušenou i umělou potravu, kterou sbírá i ze dna. Chov při dodržení základních podmínek čistoty, nezbytně nutné teploty a prokysličení vody nečiní žádné problémy. Ani odchov obvykle není spojen s obtížemi. Stačí do delší vytíračky o obsahu alespoň 15 litrů, kterou na dně opatříme vytíracím roštem, dát polovinu vody z nádrže, kde rybky chováme a druhou polovinu dolijeme čerstvou měkkou vodou.

Rybky se sice vytřou i ve vodě vodovodní, ale z jiker se vylíhne, snad vlivem tvrdosti, mnohem menší počet plůdku, což ovšem může být rozdílné, v závislosti na rozdílné kvalitě vodovodní vody v různých obcích. Do takto připravené vytíračky se stejně vytemperovanou vodou přelovíme samičku a nejdříve po dvou dnech vpustíme i samečka. Teplotu zvýšíme o 2 °C. Po seznámení se s novým prostředím, sameček nabude sametově černé zbarvení s ostře kontrastující karmínově červenou hlavou. Neustálým obeplouváním samičky a imponováním se ji snaží vlákat do blízkosti třecího místa, což je zpravidla nejhustěji osázený prostor či trs mechu; po počátečním odmítání samičky zpravidla nejpozději do tří dnů dojde k vytření.

V opačném případě vyměníme samečka. Puntius nigrofasciatus miluje husté, ale přitom dostatečně jemné shluky vodních rostlin s nezbytným volným prostorem pro plavání. Jelikož se vytírá nade dnem, nedochází v účelně zařízené vytíračce k velkým ztrátám jiker, tím že by je rodiče požíraly. Jikry totiž okamžitě zapadnou pod rošt. Bývá jich více než 200 kusů, podle vyspělosti samičky. Po skončení tření chovný pár odlovíme a teplotu vody udržujeme v rozmezí 24 - 25 °C.

Potěr se líhne do 40 hodin. Teprve po jeho rozplavání vyjmeme i vytírací rošt, zavedeme jemné vzduchování a můžeme začít s opatrným krmením. Jelikož se potěr zdržuje ponejvíce u dna, lze s úspěchem krmit mikrami, vaječným sušeným žloutkem i jiným na prach rozetřeným krmivem. Když potěr povyroste natolik, že je schopen zdolávat drobně nasekané nitěnky, roupice a nauplie buchanek, jeho růst se podstatně zrychlí.

Ve snaze o racionálnější odchov třídím odrostlejší rybky podle velikosti, ne pro bezpečnost menších jedinců, ale abych zabezpečil dostatečnou výživu toho plůdku, jehož růst je pomalejší. Tímto způsobem můžeme vychovat velké množství rybek téměř stejného vzrůstu. Tak jako všechny drobnější parmičky chováme i parmičku purpurovou v hejnku alespoň pěti kusů. Bohužel jak jsem upozornil již v úvodu, svoji skutečnou krásu ryba ukáže až teprve od stáří jednoho roku.

Petr Rosmaník
Akvárium Terárium 5/1982

zpět

info@akvarijni.cz