Duhovka třípruhá - Melanotaenia trifasciata

Melanotaenia trifasciata pochází z Austrálie. Vyskytuje se v severoaustralských řekách Mary River, Ciddy River, Archer River, Coen River a Godyer River. Na první pohled tvarem připomíná Glossolepis incisus, je však vybarvena daleko výrazněji. Základní barvou ploutví je růžově červená, na koncích s výraznějším odstínem. Celé tělo je poseto poměrně velikými šupinami zřetelně oranžově lemovanými. Uprostřed těla se přes oko až k ocasní ploutvi táhne černofialový pruh, v šíři dvou řad šupin, tedy asi 8 mm. Pod tmavým pruhem jsou boky těla zbarveny žlutě, nad ním oranžově, přičemž celým tělem probleskuje kovově modravý nádech. Zbarvení rybky se mění s dopadem světelných paprsků i jejím chováním, takže můžeme pozorovat v nádrži rybky celkově oranžově sytě červené, jindy zase kovově modré.

Sameček, vysokého tvaru, je vybarven výrazněji, samička jako by byla zahalena do šedšího závoje. Rozlišení pohlaví u mladých jedinců je obtížné, protože se blíží tvarem i zbarvením samičce. U dospělých rybek potom není problémem. Výška těla samečka v přední části dosahuje 5 - 6 cm, délka potom 12 - 14 cm. Vysoké tělo zúžené ke kořeni ocasní ploutve společně s úzkou, dopředu protaženou hlavou a tmavým černým okem, světle lemovaným, dodává rybě na atraktivnosti a "ptačím" či "delfíním" vzhledu. Samička je celkově menší, nižšího tvaru těla.

Melanotaenia trifasciata žije ráda v hejnu. Chov ve společné nádrži je snadný. Rybka je čilá, neustále projíždí celou nádrží. Zdržuje se převážně v její horní části. Při krmení však klidně zabrousí až k samému dnu. Je všežravcem s neustálou chutí na podávanou potravu. V jejím složení si nevybírá. Má ráda pravidelnou částečnou výměnu vody a nádrž účinně filtrovanou. K chovu nejlépe vyhovuje středně tvrdá voda. Rybka patří do čeledi Melanotaeniidae, řádu Atheriniformes. Z téměř dvouletých zkušeností s chovem mohu říci, že nejchoulostivější je u ní oko a potom vrchní část tlamky. Oko často trpí zaplísněním, které lze však běžnými metodami s úspěchem v krátké době vyléčit. Vrchní část tlamky, poškozená mírnými souboji samců, se může stát rovněž oblastí zaplísnění.

Její zahojení však obvykle přichází samo po částečné výměně vody. Z předcházejícího poznatku je zřejmé, že jednotliví samci se snaží získat vedoucí postavení. Tato snaha je provázena proplouváním ryb v těsné blízkosti vedle sebe s roztaženými ploutvemi a výrazným vybarvením. Ve druhém, méně vídaném způsobu, samci stojí oproti sobě a narážejí do sebe tlamkou. Tření můžeme pozorovat v chovné nádrži jak ve spleti rostlin, tak i v blízkosti dna, či rohu nádrže. Pro vlastní tření a odchov volíme prostředí třecí nádrže. Tato nemusí být ani velká, jak by se dalo při velikosti ryb předpokládat. Plně postačí nádrž objemu 16 - 20 litrů. Ke tření používám odstátou vodovodní mírně přisolenou vodu jako pro Melanotaenia maccullochi.

Do připravené nádrže vkládám silonovou střiž, používanou ke tření tetrovitých ryb. Rybky jsou v nádrži překvapivě klidné. Ke tření dochází obvykle za tři dny a trvá několik dní. Jikry visí na vláknech uchycených na silonové střiži. Při proudění vody vyvolaném vzduchováním se vznášejí a pohupují. Po dobu tření lze rybky přikrmovat např. nitěnkami. Z výsledků vlastních pozorování je zajímavé, že jikry kladené zpočátku jsou často neoplozené. V dalších dnech je oplozených jiker více. Vývoj embryí trvá 6 až 9 dnů v závislosti na teplotě. Je proto výhodné udržovat nižší teplotu vody a tím prodloužit dobu tření. Nepozoroval jsem, že by ryby žraly jikry.

Stav embryí lze kontrolovat mikroskopem. V průběhu dne pár naklade asi padesát jiker. S prvním vylíhlým potěrem ryby odlovujeme. Počet rozplavaného potěru bývá 200 až 400 a více. Vzhledem k různé době líhnutí doporučuji jeho pravidelný odchyt do jiných nádrží, dle velikosti a stáří. Jikry v pozdějším stadiu vývoje jsou na chemismus vody méně citlivé. Přesvědčila mne o tom následující zkušenost. V nádrži, do které jsem oddělil tři předpokládané samičky, došlo k úhynu s nimi společně umístěných bojovnic pestrých (Betta splendens) na následky silného zaplísnění. Ze strachu o ztrátu samiček jsem je přelovil do jiné nádrže. Nádrž jsem dezinfikoval i s rostlinami hypermanganem. Rostliny kratší dobu, nádrž pak po dobu 30 minut.

Po vypuštění dezinfikované nádrže jsem rostliny ještě propral v tekoucí vodovodní vodě, vložil zpět do nádrže a tu naplnil čerstvou vodou teplou 32 °C, s tím, že ji nechám tři dny bez ryb. Jaké bylo mé překvapení, když jsem za dva dny po tomto zákroku našel v nádrži plavat 43 gavúnků. Jedna ze"samiček" byl mladý, méně vzrostlý sameček, kterého jsem si opatřil později v naději, že se jedná o samičku, kterých jsem měl nedostatek. Tak jsem získal první mladé. Rozplavený plůdek je asi 4 mm velký. Zdržuje se v horní části nádrže. Rozdělení plůdku dle stáří nám usnadní jeho krmení. Nejdříve krmíme drobnými vířníky, pak můžeme přejít na nauplie buchanek. Během deseti dnů dosahují rybky velikosti 8 až 10 mm.

V dalším období krmení lze jednotlivé skupinky přibližně podle stejné velikosti slít do jedné nádrže. Jelikož je plůdek žravý, nemusíme se bát překrmení. Potěr roste neuvěřitelně rychle a ve třetím měsíci dosahuje velikosti čtyř i více centimetrů. Tvarem a vybarvením se podobá samičkám. Dospívá ve stáří 8 měsíců. Skutečnou krásu tvaru a vybarvení získává až ve věku 10 až 12 měsíců. Výsledek delšího odchovu a pohled na nádherné dospělé ryby je zajisté odměnou každému chovateli, který tuto rybku vlastní.

Vlastimil Skála
Akvárium Terárium 11/1996

zpět

info@akvarijni.cz